19.02.2011 12:52

Bavte se s loutkami


Vize projektu

  • Podpořit aktivní kulturně společenský život mentálně a zdravotně postižených návštěvníků muzea.
  • Vytvářet pozitivní klima, jež svému publiku přináší prožitek, pocit zájmu, bezpečí a podporu.

Hlavní cíl projektu

  • Stát se institucí otevřenou pro všechny.
  • Podporovat aktivity zpřístupňující muzeum postiženým a pokračovat ve spolupráci se sdruženími na pomoc handicapovaným.

Sekundární cíl projektu

  • Seznámit pedagogy pracující s handicapovanými s možnostmi, které nabízí muzeum.
  • Podporovat všechny formy vzdělávání a učení studentů, pedagogů, muzejních pracovníků a široké veřejnosti.
  • Nabízet příležitosti pro svobodné tvůrčí aktivity studentů určené handicapovaným a široké veřejnosti.

Formy projektu

  • dramatické dílny
  • výtvarné dílny

Hlavní cílové skupiny

  • klienti Ústavu sociální péče Kociánka Brno
  • klienti Ústavu sociální péče Střelice u Brna

Sekundární cílové skupiny

  • pedagogové Ústavů sociální péče Kociánka Brno a Střelice u Brna
  • studenti PdF MU Brno a JAMU Brno pod vedením pedagogů
  • široká veřejnost
  • odborní pracovníci Divadelního oddělení MZM a ostatní muzejní pracovníci

Místo konání projektu

Moravské zemské muzeum; Dietrichsteinský palác, Zelný trh

Propagace:

letáček A5, web MZM

Popis projektu

Projekt „Bavte se s loutkami“ byl rozdělen do čtyř částí, obsahoval 6 výtvarně dramatických zážitkových dílen zpřístupňujících muzeum osobám se zdravotním postižením a podporujících kulturní a společenské aktivity této cílové skupiny.

Projekt byl koncipován jako doprovodný program MCMP MZM ve spolupráci s Divadelním oddělením MZM, pedagogy JAMU Brno, studenty PdF a JAMU Brno a speciálními pedagogy v rámci výstavy Rodinná loutková divadélka, skromné stánky múz, určený především handicapovaným návštěvníkům muzea a široké veřejnosti. Délka každé dílny byla 2 hodiny. Součástí každé dílny byla komentovaná prohlídka výstavy: Rodinná loutková divadélka.

I. část „Loutkové divadlo z ručního papíru“

Výtvarná dílna probíhala ve třech fázích, v 1. a 2. fázi jsme vyráběli ruční papír, ve 3. fázi loutky a kulisy z ručního papíru.

Lektor: Radka Zábojová

Účastníky 1. a 2. fáze byli mentálně postižení dospělí klienti stacionáře Zámeček Střelice. Každé dílny se účastnilo 20 mentálně postižených. Třetí část dílen byla určena dětem a široké veřejnosti.

1. fáze: „Výroba netradičního ručního papíru“

Téma: výroba ručního papíru

Pomůcky: velké množství použitých barevných papírů určený k recyklaci, noviny, mixer nebo tyčový mixer, nádoby na odčerpávání vody, misky na papírovou kaši, filcové podložky formátu A4, dostatek látkových utěrek a podložek pro odčerpávání vody, šňůra na sušení ručního papíru, velké kolíčky na prádlo

Návod na výrobu ručního papíru: Výroba ručního papíru není nijak náročná: papír natrháme na malé kousky, nasypeme je do nádoby s vodou a pomixujeme, poté odčerpáme větší část vody. Vzniklou papírovou kaši nabíráme do misek a znovu pokračujeme v odebírání vody. Papírovou hmotu nanášíme ve vrstvách, využíváme barevnosti barevné kaše v miskách

Realizace: Pro účastníky workshopu byla předem připravena část zpracovaného ručního papíru, další část během obou workshopů vznikala. Účastníci dílny mohli střídat techniku vrstvení barevných papírových hmot s technikou práce se sítem a následně za odborné pomoci vyzkoušet odčerpávání vody z ručního papíru pod tlakem lisu. Každá dílna byla ukončena improvizovanou výstavou ještě mokrých ručních papírů pověšených na šňůře.

Hodnocení: Proces výroby ručního papíru a výtvarná práce s ním osoby s mentálním postižením zaujala a bavila, porozuměli významu rodinného českého loutkového divadla. Účastníci dílny oceňovali specifickou atmosféru tvorby v prostorách muzea. Pracovali s nadšením a vnímali zájem muzejního publika.

2. fáze: „Bavte se kulisami a loutkami“

Téma: výroba a plošných loutek a kulis

Pomůcky: viz 1.fáze

Realizace: Úkolem každého účastníka dílny bylo vyrobit loutku a kulisu pro loutkové divadlo. Papírovou kaši jsme vytvářeli průběžně, po odčerpání vody z kaše jsme nanášeli po malých částech barevné vrstvičky papíroviny. Vzniklo několik loutek (např. inspirace: Perníková chaloupka), o něco více kulis (dům, vlak, oblaka) a mnoho rekvizit (např. dort).

Hodnocení: Pro realizaci výtvarné dílny jsme vybrali, jak se během doprovodného programu ukázalo, dobré pracovní prostředí. Zvolený počet účastníků dílny vyhovoval muzejně pedagogické aktivitě, dařila se komunikace i spolupráce se všemi účastníky dílny.

Doporučení:

  • Výroba ručního papíru je vhodnou a dostupnou vizuálně-haptickou aktivitou doprovodných muzejních programů.
  • Práce s ručním papírem vyžaduje prostor, ideální je sušení vyrobených papírů ve venkovních prostorách muzeí a galerií.
  • Vyrábění ručního papíru šetří životní prostředí i finance, ruční papír má takřka neomezené možnosti následné dekorativní výtvarné tvorby.
  • Papírovou kaši lze dle potřeby zahušťovat tapetovým lepidlem (poměr lepidla a:vody 1:1).
  • Ruční papír můžeme doplnit dle fantazie příměsí koření, trav, květů.
  • Výraznější barevnosti ručního papíru docílíme přidáním kvalitních barevných papírů, i v malém množství obarví větší část papíroviny.

3. fáze „Pohádky pro děti i dospělé“

Dramatická dílna: loutkové divadlo a loutky z ručního papíru

Lektoři: Radka Zábojová, Luděk Vémola a Pavla Dombrovská.

Téma: loutkové divadlo v prostředí muzea

Hodnocení: výtvarně dramatické dílny se z oslovené veřejnosti účastnila pouze malá skupinka 5 dětí, při větším počtu účastníků dílny by loutkoherci museli vytvořit další skupinky tak, aby mohly v loutkovém divadle hrát všechny děti. Hra s velmi jednoduchými plošnými papírovými loutkami, v prostoru výstavy Rodinná loutková divadélka motivovala ke hraní loutkového divadla děti i rodiče. Inspirací pro malé i velké návštěvníky byly sbírkové předměty.

Dramatická dílna byla velmi dobře připravena a vedena, nepodařilo se ale akci účinně veřejnosti propagovat. Výtvarně dramatickou dílnu zřejmě v nabídce určené především osobám se zdravotním prostředím návštěvníci z řad veřejnosti mezi ostatními nabízenými dílnami nezaznamenali, nebo je tato aktivita nezaujala. Nevhodně zvolené bylo datum dílny, děti právě odjížděly na jarní prázdniny, pátek nebyl pro rodiče a děti vhodným dnem konání doprovodného programu. Veřejnost chceme o dílnách informovat prostřednictvím letáčků s informací o pouze jednom doprovodném programu, tak, abychom vyloučili, že mezi ostatními programy, ovšem pro jinou cílovou skupinu, nezanikne.

Doporučení:

  • Výroba vlastních plošných loutek v prostředí muzeí a galerií je dětmi i rodiči velmi oblíbená a pomáhá dětem pozorněji vnímat obsah výstavy.
  • Loutkoherecká dramatická dílna podporuje kvalitní trávení volného času rodičů a dětí v muzejním i domácím prostředí.
  • Výroba plošných loutek není časově ani technicky náročná, lze na ni navázat ve školním i domácím prostředí výrobou dalších loutek.

Dramatická dílna „Tělo jako loutka“ pro veřejnost se nekonala.

II. část projektu „Netradiční rekvizity“

Výtvarně-dramatická dílna

Lektoři: Zoja Mikotová se studenty Výchovné dramatiky Neslyšících DiFa Jamu Brno

Téma: dramatická improvizace neslyšících studentů s využitím netradičních rekvizit

Pomůcky: 10 m dlouhá hadice, padák

Realizace: Dramatická dílna v prostředí barokního konferenčního sálu začala ledolamkou: skupinka šesti neslyšících studentů „něco“ hledala a pokoušela se to znakováním i otvíráním úst sdělit. Zoja Mikotová pomáhala neslyšícím a účastníkům dílny pochopit, že hledají velký, dlouhý, červený předmět. Hledanou věcí byl dlouhý vak, ukrýval se za klavírem, dětem pak sloužil jako legrační jízdní prostředek. Neslyšící dospělí je společnými silami ochotně vozili po sále.

Zanedlouho se z vaku „vyklubal“ obrovský parašutistický padák, který se pomocí rukou všech dětí roztáhl přes celý sál. Netradiční rekvizita představovala moře, vlny mohl vytvářet každý účastník dílny. Zoja Mikotová i studenti postupně hráli hru, jak plavou v moři a motivovali tak děti vstoupit do moře, plavat (děti z vozíků pokládali jejich asistenti na padák a s radostí se účastnily hry na moře), procházet vlnami. Pod padákem – hladinou mohly děti „plavat“ jezdit – také děti vozíčkáři.

Následovala pantomima neslyšících na téma Abeceda s využitím další netradiční rekvizity: dlouhé zahradnické hadice. Děti měly za úkol uhodnout, jaký předmět začínající zvoleným písmenem abecedy neslyšící studenti pomocí neverbální komunikace ukazují. Pantomima byla inspirací a motivací pro improvizace ve skupinkách. Úkolem dramatických improvizací bylo vždy jedno vybrané písmeno abecedy. V každé skupince pomáhali dětem s pantomimou dva neslyšící studenti, na každou přípravu měly skupinky několik minut, každou pantomimu skupinky zahrály ostatním.

Hodnocení: Dramatická výchova v prostředí muzea děti zaujala, pedagogy inspirovala a motivovala, výstavu Rodinná loutková divadélka děti i pedagogové obsahově ocenili, děti využily možnosti zahrát si s loutkami ve výstavě. Přínosem doprovodného programu pro děti se zdravotním postižením byla příležitost neverbální komunikace s neslyšícími, děti se z vlastní iniciativy učily znakovat slova, zejména pozdrav.

Dílna bavila všechny účastníky i aktéry. Ukázalo se, že neslyšící studenti nerozumějí loutkovému divadlu, pro komunikaci užívají znakování a mimiku, případně odezírají nebo napodobují výslovnost slov. Loutkoherci s malými marionetami (rodinných loutkových divadel) nemohou používat znakování, pohyb je omezený, neslyšící osoby je vnímají odlišným způsobem než slyšící.

Význam kulis v loutkovém divadle je pro neslyšící na rozdíl od loutek srozumitelnější, chápou jeho funkci v ději.

Doporučení:

Metody a formy dramatické tvořivé dílny jsou pro děti se zdravotním postižením velmi přirozeným způsobem učení citlivého vnímání smyslu a hodnoty výstavy.

Projektová spolupráce s pedagogy dramatické výchovy v exkluzivních prostorách muzeí a galerií je způsobem práce, nápaditostí a inspirací velkým přínosem pro cílovou skupinu, studenty, pedagogy.

Setkání muzejních pedagogů, pedagogů pracujících s neslyšícími a pedagogů dětí s jinými formami postižení v muzejním prostředí přispívá porozumění vnímání handicapovaných a k orientaci v jejich bohatém vnitřním světě.

III. část projektu „Hrajte si s loutkami“

Výtvarně-dramatická dílna, v níž společně tvořily děti se zdravotním postižením a děti 1. stupně ZŠ

lektoři: dobrovolnice Andrea Mocmannová a Lenka Zmeková

Téma: marioneta

Pomůcky: samotvrdnoucí keramická hlína, pevný drát, klubka provázků, klubka vlny, odstřižky různých látek, lepidla, nůžky, korálky

Realizace: Děti vymodelovaly kuželkovité tělo loutky s hlavičkou z hlíny, špejlí vytvořily otvory pro provázky, drát na jednom konci zakončený spirálou protáhly svisle tělem a hlavičkou loutky. Ruce a botky loutky děti vymodelovaly z hlíny, potom provlékly provázky otvory a přivázaly na konce provázků hliněné korálky. Vlásky vytvořily děti loutkám z vlny a připevnily je k drátu a k hlavičce. Z odstřižků látek vznikl jednoduchý oděv loutky převázaný stuhou. Oči, ústa a nos vytvořily děti fixami nebo přilepením drobných korálků. Každé dítě svoji loutku na závěr krátce představilo.

Hodnocení: Ve výtvarně-dramatické dílně vznikly zajímavé loutky, které si děti po prezentaci a kratinké improvizované výstavě odnesly domů. S loutkami si děti hrály v prostředí muzea a před komentovanou prohlídkou výstavy a prostřednictvím dílny mohly lépe porozumět obsahu výstavy a vnímat detaily vystavených sbírkových předmětů.

Dílna měla pozitivní zpětnou vazbu od pedagogů a od studentů, kteří dětem s výrobou loutky pomáhali i od dětí, které bavilo hrát si s loutkami. V dílně však nebylo dobře využito příležitosti vzájemné komunikace dětí zdravých s dětmi postiženými z důvodu nevhodného rozmístění pracovních stolů a židlí. Stoly mohly být rozmístěny např. do kruhu, v jehož vnitřní části by pracovaly školní děti, ve vnější části by mohli tvořit vozíčkáři a děti se zdravotním postižením.

Doporučení:

  • Výroba technicky nenáročné malé marionety je pro žáky 1. stupně i pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami atraktivní a dostupnou vzdělávací muzejně pedagogickou aktivitou.
  • Výtvarně-dramatická dílna spojená s výrobou loutek je z hlediska originality výtvarného projevu, nadsázky a humoru velmi vhodná pro navázání komunikace dětí se zdravotním postižením a dětí 1. stupně.
  • Výtvarná práce na společném úkolu přirozenou cestou podporuje inkluzi dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, bariéry a ostych dětí s postižením a bez postižení jsou odstraňovány formou osobních zážitků a zkušeností.

IV. část projektu „Bavte se s maňásky“

Doprovodný program Metodického centra muzejní pedagogiky MZM vznikl ve spolupráci s Divadelním oddělením MZM a BKC Brno v rámci Tmavomodrého festivalu 2011, byl určen především nevidomým a slabozrakým návštěvníkům festivalu. Téma: hmatové seznámení se sbírkovými předměty Divadelního oddělení MZM: marionetami, javajkami a maňásky

Pomůcky: marionety, javajky, maňásci, keramická hlína

Realizace: Účastníci dílny se nejprve seznámili pomocí hmatu s vystavenými loutkami a s postupem výroby hlavičky maňáska. Každý účastník vymodeloval za pomoci asistenta jednu hlavičku maňáska. Poté následovala krátká komentovaná prohlídka výstavy Rodinná loutková divadélka.

Hodnocení: doprovodný program tematicky inspirovaný výstavou Rodinná loutková divadélka nevidomé a slabozraké návštěvníky a jejich pedagogický doprovod včetně tlumočníků velmi zaujal, zpětnou vazbu během workshopu získali organizátoři Tmavomodrého festivalu k průběhu celé akce i k obsahu dílny. Někteří nevidomí kromě tvůrčí dílny popisovali i dojmy z navštívené výstavy a z muzejního prostoru.

Doporučení:

  • Spolupráce kulturních vzdělávacích institucí je pro muzejně pedagogickou činnost velmi přínosná.
  • Přímý kontakt s autentickým sbírkovým předmětem (je-li ho možné alespoň krátkodobě zajistit) je pro nevidomé a slabozraké návštěvníky nenahraditelným obohacujícím zážitkem.

Přínos pro primární cílovou skupinu

  • Podpora aktivit zpřístupňujících aktuální výstavu MZM osobám se zdravotním postižením
  • Podpora hodnotného kulturního a společenského života osob se zdravotním postižením

Přínos pro sekundární cílovou skupinu

  • Příklad dobré praxe vytvořením pozitivního prostředí zážitkových výtvarných a dramatických dílen v prostoru muzea.

Autor: Jan Cága
Majitel fotografií: MZM